Rozhovor: Miroslav Zbořil

vložil: pv 12.Leden 2018

Na podzim rozšířil trenérský tým juniorky Mira Zbořil. Do jarní části sezóny už tým povede jako hlavní trenér a my Vám s ním přinášíme rozhovor.

Jak ses dostal k trénování a kde kromě Slovácka jsi trénoval?
K trénování jsem se dostal díky Petrovi Vlachovskému, je to už skoro 5 let, hledal trenéra k mladším žákyním Slovácka a rozhodl se mě oslovit. Předtím jsem nikde netrénoval, byla to má první trenérská zkušenost. Ze začátku se mi hlavou honily samozřejmě různé obavy, ale díky Petrovi, dalším trenérům, skvělým holkám a rodičům, se kterými jsem ze začátku měl možnost pracovat, se veškeré obavy rozplynuly a postupně se z trénování v klubu stala každodenní součást mého života, za kterou jsem Petrovi vděčný. Během těch necelých 5-ti let jsem měl možnost být trenérem moravské části výběru reprezentace U14, doteď mám na starosti krajské výběry dívek U13 na Moravě. Loni jsem měl možnost trénovat 3 měsíce v USA, konkrétně v Kalifornii (2 týdny) a na Hawaii, kde jsem strávil 11 týdnů, šlo o trénování dětí ve věku 6 – 18 let.

Kde se vzala myšlenka jít trénovat do USA? Popiš nám trochu, jaké zkušenosti ti to dalo a v čem byly největší rozdíly oproti ČR?
Hm, to je těžké říct, kde se zrodila ta prvotní myšlenka… ale asi za to vděčím mé bývalé přítelkyni, která je původem z Kalifornie, která mě seznámila s trenérem, který zná lidi z americké organizace AYSO, ta spolupracuje s UK International Soccer v Anglii a najímá si od ní trenéry na kempy (v létě) a na trénování v klubech (jaro, podzim), kteří pak pracují v různých státech a regionech v USA a snaží se své zkušenosti předat místním trenérům, rodičům a dětem. Když jsem strávil 3 týdny v Kalifornii v dubnu, tak jsem měl možnost být na týdenním kempu dívčí reprezentace U18 v Olympijském centru v San Diegu, viděl jsem zápasy dívčích reprezentací U18, U20, 2 nejprestižnějších univerzit USC a UCLA, spoustu dní jsem trávil s Jitkou Klimkovou (současnou trenérkou dívčí reprezentace USA U20) a neustále jsme diskutovali o fotbale, taky o tom, jak ona začínala s trénováním v USA… a právě tohle, jak mluvila a co všechno v trénování dosáhla díky tomu, že chtěla, to byl ten jazýček na misce vah, kdy jsem si naplno uvědomil, že do toho mám jít, protože se tato šance nemusí opakovat a může mi to ukázat a otevřít další možnosti, nejen v trénování.
Dalo mi to hlavně životní zkušenosti, které člověk získá, až když je odkázaný sám na sebe někde 15000 km od domova… poznal jsem Kalifornii, procestoval jsem Hawaii, konkrétně 4 ostrovy – Oahu, Maui, Kauai a Big Island, je to úžasné místo. Bydlel jsem v několika rodinách, poznal skvělé lidi, všichni neskutečně vstřícní, udělali pro mě první poslední, i když mě nikdy předtím neviděli a neznali – ubytováním počínaje, přes jídlo, se vším pomohli, zařídit, vyřídit, sdíleli se mnou své soukromí a nikdy neřekli NE! A samozřejmě obrovským přínosem pro mě bylo samostudium angličtiny, ty 3 měsíce mě posunuly o několik levelů výš, angličtina mě začala strašně bavit a teď mi ta komunikace v cizím jazyce i chybí a hlavně jsem dělal to, co mě baví – trénování.
Co se týká trénování, tak bylo vše na amatérské úrovni, tzn., že všichni od trenérů, šéftrenérů, koordinátorů těch regionů, rozhodčích, tak všichni to dělají ve svém volném čase, jsou to dobrovolníci. Nikoho netrápí žádné ambice, nezajímá je skóre v zápase…přitom trénují 3x týdně a o víkendech hrají zápasy. Všichni spolu spolupracují, mají mezi sebou vřelé vztahy, i když jde o soupeře. Já se cítil mezi těmi lidmi neskutečně skvěle, jako bych tam byl věky… Do půlky srpna byly týdenní kempy, od půlky srpna, když se rozběhla škola, tak jsem byl každý den na tréninku s jiným týmem, jiným trenérem, jinou kategorií…člověk musel být připravený na vše, jelikož v jeden den trénoval třeba se třemi různými kategoriemi…trénoval jsem týmy a zároveň vzdělával i trenéry, kteří za to byli obrovsky vděční.
Těch zážitků a zkušeností je strašná spousta… a v čem se to liší? Jako obrovskou výhodu vidím podnebí, netrápí Vás žádné sněžení, zima, pořád teplo, máte k dispozici spoustu hřišť, můžete trénovat v ideálních podmínkách celý rok. Třeba v Honolulu byl obrovský Waipio Peninsula soccer komplex, kde bylo 30 hřišť a na nich se hrálo od rána do večera, týden co týden – chlapecké týmy, dívčí týmy, od přípravek až po dospělé… Jak jsem už zmiňoval, trenéři byli dobrovolníci, bez licencí a všichni razili jasné heslo – Have a fun! S tím na jaké úrovni pracujeme tady, to nejde vůbec srovnávat (vzdělání, kvalita tréninkového procesu, management atd.). Co mě překvapilo, tak byla obrovská vstřícnost a důvěra všech lidí, nikdy se nestalo, že by někdo o někom mluvil za jeho zády špatně, všichni na jedné lodi, trenéři soupeřících týmů si pomáhali. Což, upřímně, tady u nás úplně vždy nepozoruju, spíš naopak.

Mira
free photo hosting

K dorostenkám jsi přišel v průběhu podzimu do rozjeté soutěže. Po nepovedeném úvodu přezimujeme na třetím místě. Jaké jsou cíle pro druhou část soutěže?
Cíle či filosofii máme ve Slovácku pořád stejné, ať jsme v jakékoliv fázi soutěže, co jsem byl pryč – a to je vychovat co nejlepší hráčky, jak po sportovní stránce, tak po stránce charakteru a prezentovat se kombinačním fotbalem, který hráčkám zajistí právě onen zmiňovaný fotbalový rozvoj. Přesně v tomhle bychom chtěli pokračovat i na jaře. Mým cílem je, aby holky zůstaly zdravé, vyhýbaly se jim zranění, tréninky je bavily a mohly tak co nejlépe rozvíjet svůj potenciál, jako tým bojovat o příčky nejvyšší a byly platnými členkami všech reprezentací.

Co čeká dorostenky v zimní přípravě?
Příprava bude nabitá, startujeme ve čtvrtek 11. 1. a kromě klasických týdenních tréninkových cyklů, skupinových a individuálních tréninků, čeká na holky porce přípravných zápasů proti juniorským a ženským týmům ze Slovenska a ČR a proti chlapeckým týmům hrajících minimálně krajský přebor, celkem 7-8 přípravných zápasů. Začátkem února je na programu zimní soustředění. Když k tomu připočteme několik reprezentačních srazů mládežnických kategorií, ve kterých máme početné zastoupení, tak toho bude celkem dost, ale věřím, že to holky zvládnou.

Co pro tebe znamená trénovat ve Slovácku?
One club, one family! Trénovat ve Slovácku pro mě znamená být součástí jedné velké fotbalové rodiny, ve které si všichni vzájemně důvěřují, respektují se, překonávají společně překážky, drží při sobě za každou cenu, nebojí se postavit jakýmkoliv výzvám a jdou si společně za svými cíly. Jsem strašně rád, že se na tom můžu jakkoliv podílet a být toho součástí.

Jaké jsou tvé trenérské cíle a plány do budoucna?
Nekladu si žádné osobní trenérské cíle, mým cílem je, aby mé hráčky byly spokojené, respektovaly mě jako trenéra, vážily si mě jako člověka a měly ve mně oporu, jakou potřebují.
Momentálně nemám žádný jiný plán než se věnovat holkám ve Slovácku, učit se od svých hráček a kolegů trenérů ve Slovácku. Je spousta věcí, na kterých se dá zapracovat a které nepřijdou samy ze dne na den. Motivace mi nechybí. Nechám se překvapit, co mě v trenérském životě čeká či nečeká, nemá cenu moc plánovat, stejně to pak bývá většinou jinak.

PŘEHLED PŘÍPRAVNÝCH UTKÁNÍ:
13. 1. halový turnaj žen Trenčín
21. 1. 1. FCS – Slovan Bratislava U19
28. 1. Trenčín ženy – 1. FCS
1. 2. Kyjov U15 (krajský přebor) – 1. FCS
8. 2. – 11. 2. Zimní soustředění Brumov
10. 2. 1. FCS – Fotbalová škola Roberta Hanka U15 (2. slovenská liga)
18. 2. 1. FCS – Myjava ženy
22. 2. Kroměříž U14 (1. liga žáků) – 1. FCS
25. 2. 1. FCS – Baník Ostrava ženy
2. 3. Myjava U19 – 1. FCS

1 621 přečtení
Kategorie: U - 18