Rozhovor: Miloš Hlaváček

vložil: pv 6.Červenec 2017

Trenérem juniorky Slovácka jsi byl šest let, jak bys je zpětně zhodnotil?
Celkově to beru jako velké štěstí, že jsem se dostal k trénování ženského týmu. Přineslo mi to mnoho cenných zkušeností a otevřelo více moji mysl. Holky mojí v sobě totiž velkou zarputilost, jsou zodpovědné, nemusí je nikdo nutit k tomu, aby se zlepšovaly, chtějí samy, protože je to prostě baví. Poznají, když není trenér v pohodě, okamžitě máte zpětnou vazbu, že není něco v pořádku. Donutily mě více přemýšlet o detailech, o tom, jak se co nejlépe chovat, aby byli všichni spokojení a podávali co možná nejlepší výkon. Každý trénink byl pro mě takový menší relax. Vždy jsem měl pocit, že to, co dělám, má smysl a vidět holky jak se zlepšují, byla pro mě největší odměna. Samozřejmě spousta trenéru od kluků to vnímá jinak, nevidí v tom žádný význam. Ale kdo si tím neprošel, nemůže asi nikdy pochopit.

Slovácko za tu dobu ušlo velký kus cesty, v čem vidíš příčiny toho, že se v kategorii juniorek zařadilo mezi špičku u nás?
Pravdou je, že ženský fotbal na Slovácku si za tu dobu vydobyl opravdu silnou pozici. Těch důvodů proč tomu tak je, bude asi více. Ten úplně nejdůležitější faktor vidím v osobě Petra Vlachovského, mimořádný to člověk nejen pro Slovácko, tak obecně pro ženský fotbal v České republice. Hlavně díky němu to na Slovácku funguje tak dobře. Silným motorem je také trenér Macek, který dodával všem energii a byl nejvíce pozitivním člověkem i v situacích, kdy se třeba ne vše dařilo. Nesmím zapomenout také na pana Kvapila a pana Šamaja, kteří patří k funkcionářským legendám ženského fotbalu na Slovácku. Celkově tedy tím nejdůležitějším faktorem bylo to, že jsme si všichni trenéři a všichni kolem ženského fotbalu sedli lidsky, panovala mezi námi velmi pohodová atmosféra, měli jsme podobné myšlení a i díky tomu jsme nastavili přirozeně filozofii, která nám nese ovoce a je úplně odlišná od ostatních klubů. To vše se pak promítlo do celkové atmosféry klubu, přeneslo se to na holky, všechny hráčky chodily na tréninky a utkání kvůli tomu, že měly fotbal rády, že měly rády atmosféru, která všude kolem nich byla. V takovém prostředí se pak můžou dít někdy i zázraky.

Kam se za těch šest let posunul ženský fotbal u nás a ve světě?
Všichni registrují přísun peněz do ženského fotbalu, větší propagaci, více náborů, bylo tady EURO WU17, vznikly akademie, možná je to nějaký dílčí posun…. Každopádně realita je taková, že rozdíl oproti jiným zemím je obrovský, ale to je celkově problém v celém českém fotbale, nejenom v tom ženském. Pokud jde o ten ženský fotbal, tak je svět hodně před námi, v mládežnických kategorií se občas podaří uhrát nějaký slušný výsledek, v dospělé ženské kategorii je ale momentálně nereálné dlouhodobě držet krok s vyspělými zeměmi. A když bych šel opravdu do hloubky, tak jsem spíše pesimista, že by se mělo začít nějak výrazně blýskat na lepší časy. Šest let působím v ženském fotbale, za tu dobu se na nejvyšších pozicích, kde se rozhoduje o dlouhodobých vizích ženského fotbal, vystřídalo několik lidí a ti vždy po nějaké době působení zjistili, že potřebujeme kvalitnější první ligu, zjistili, že se v dorosteneckých kategorií nehraje adekvátní fotbal odpovídající této kategorii, že máme málo technických hráček, máme málo hráček v zahraničí, takže víceméně 6 let pořád dokola. Nechci nikomu křivdit, třeba se najde někdo, kdo to všechno správně uchopí a třeba začneme být dlouhodobě konkurenceschopní. Já osobně přeji ženskému fotbalu, aby ho začali řídit lidé jako je právě Petr Vlachovský nebo třeba Jitka Klimková, to jsou lidé, kteří mají vše potřebné proto, aby mohl ženský fotbal začít věřit v lepší zítřky.

Nejvíce vzpomínat se bude určitě na mistrovskou sezonu, na které další ale rád vzpomínáš?
Všechny sezóny byly něčím výjimečné. Moc rád vzpomínám na sezónu, kdy přišly do juniorky holky ročníku 98, byl to silný ročník, na kterém se pak dále stavělo. Nyní se tyto holky výrazně prosazují i v týmu žen, Eliška Janíková byla dokonce povolaná do reprezentace žen. Samozřejmě další sezóna, kdy holky získaly titul, to byl mimořádný úspěch, opravdu krásné momenty. Tehdy se sešlo naprosto všechno, co se sejít mohlo a bylo to jen vygradování společného úsilí všech zainteresovaných lidí kolem a odměna pro ně. Možná to byl i moment, kdy ženský fotbal na Slovácku začali lidé v blízkém okolí o něco více vnímat. Na co budu dál určitě vzpomínat, jsou pak naše dvojčata, Kamča a Míša. Nikdy v životě jsem se nesetkal s někým, kdo tak moc miluje fotbal a obětuje pro něj tolik, co ony.

Poslední roky bojovala o první místo naše juniorka se Spartou, proč myslíš, že do těchto bojů nezasáhly i další týmy?
Těžko říct, v čem to je, nevím, jak se trénuje v ostatních klubech, jakou mají filozofii, dlouhodobou koncepci, co je jejich cílem. To, že držíme se Spartou krok, svědčím o tom, že to na Slovácku prostě funguje. Dříve chodily mladé talentované hráčky z Moravy právě do Prahy. Za posledních 5 let neodešla do Sparta ze Slovácka žádná mladá hráčka, ba naopak jsme byli natolik silní, že nejtalentovanější hráčky z Moravy si vybraly právě nás. Slovácko není natolik ekonomicky silné jako Sparta, proto jsme museli jít jinou cestou, nabídnout hráčkám hlavně kvalitní tréninkový proces, dát jim jakési tréninkové know-how. Všechno to umocnil i fakt, že jsme získaly titul, najednou tomu všichni doopravdy začali věřit a to je důvod, proč držíme krok s tak ekonomicky silnou Spartou nebo Slavií. Jedna věc je pak výsledek, krátkodobý a momentální stav a dalším je způsob hry, herní pojetí, zlepšování herních dovedností a kreativity někdy i na úkor výsledku jakožto dlouhodobý směr veškerého úsilí. A v tom je Slovácko v mládežnických kategorií unikátní. Dovolím si tvrdit, že v tomto jsme Spartě a ostatní týmům momentálně výrazně odskočili.

Dostal ses jako asistent trenéra i k reprezentaci WU19. Jaký to byl zážitek a co nám v této kategorii chybí na mezinárodní scéně k tomu dostat se na závěrečný turnaj EURA?
Pokud působíte v jakýkoliv sportu v České republiky na úrovni reprezentace, je to vždy velká čest. Nic víc není, bral jsem to jako odměnu a také velkou zodpovědnost. Pracujete s nejlepšími hráčkami, díky reprezentaci jsem poznal spoustu skvělých lidí, mohl jsem cestovat po Evropě, uvědomil jsem si jak na takové úrovni je důležitý realizační tým, a vůbec celkově jsem získal další cenné trenérské zkušenosti do budoucna. Jako trenér jsem měl pak možnost porovnávat české hráčky z jednotlivých klubů, také jsme měli neustále nastavené zrcadlo v mezinárodních utkání. Zde se pak ukazovalo, kde má český ženský fotbal rezervy nebo naopak na čem může stavět. Myslím, že naší silnou stránkou byla vždy precizní taktická příprava, holky dokázaly pochopit, co se po nich vyžaduje a i díky tomu jsme třeba vyhrály skupinu v první fázi kvalifikaci. Druhá fáze kvalifikace nám pak ukázala, co českému ženskému fotbalu chybí. Když pominu okolnosti, které nás při druhé fázi potkaly, tak se ukázalo, že týmy jako je Anglie nebo Dánsko jsou v těchto kategoriích o hodně dál, můžete mít nejlepší taktiku na světě a stejně vás přejedou, protože rozdíl v kvalitě je obrovský. Celkově proto vidím největší problém v kategorii dorostenek, v tom jak se u nás trénuje a na co se klade důraz.

Jak hodnotíš EURO WU17?
Co se propagace, organizace, atmosféry a průběhu týče, tak to bylo podle mě zvládnuté opravdu na vysoké úrovni. Osobně jsem byl na zahajovacím utkání a byl jsem z toho nadšený. Také jsem byl velmi rád, že se hned 6 hráček Slovácka dostalo do nominace. Samotné utkání naší reprezentaci nechci moc hodnotit, měli jsme opravdu velmi silnou skupinu a sám vím, jak těžké je na takové úrovni uspět. Na druhou stranu mi chybí jako klubovému trenérovi zpětná vazba. Zatím jsem nečetl žádné vyhodnocení této velké události po sportovní stránce. Myslím, tím zpětnou vazbu pro klubové trenéry a pro ženské fotbalové prostředí, na co je třeba klást důraz v tréninkovém procesu, v čem konkrétně mají naše hráčky mezery a prostě další postřehy od reprezentačních trenérů. Myslím, že z tohoto pohledu se z toho dalo vytěžit daleko víc.

Odcházíš trénovat kluky Slovácka U16, jak moc velká změna to bude?
U kluků jsem působil defacto nepřetržitě od začátku mé trenérské kariéry, přešel jsem si všechny věkové kategorie a vyvrcholilo to působením u nejstarší dorostenecké kategorie U19, kde jsem působil jako asistent. Nyní přichází nová výzva, jelikož budu mít jako hlavní trenér daleko větší zodpovědnost.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem trenérům, mému realizačnímu týmu, všem hráčkám, že jsem mohl být součástí tak skvělého týmu. Přeji všem mnoho úspěchů v dalších sezónách!

2 166 přečtení
Kategorie: U - 18

Napiš Komentář